Ortofotomapy:

Ortofota jsou asi nejvýznamnějším produktem digitální fotogrammetrie. Tento poddruh fotografie již nemá jen pohledovou informaci, ale skutečně se jedná o měřický snímek. Na snímku, ať už v analogové nebo digitální formě, tedy lze odměřovat polohu a rozměry objektů.

Ortofoto se stává podkladem vektorových i rastrových map, stává se součástí státních mapových děl. Pro práci s výsledným produktem již není třeba speciální SW a HW, stačí standardní PC. V CAD programu lze pod jakýmkoli projektem využít nejpřehlednější možné pomůcky jakou můžeme získat. Vektorová interpretace prvků zemského povrchu je doplněna o jejich skutečné zobrazení, jednotlivé elementy vidíme, určujeme jejich umístění, měříme jejich délky či plochy.

K tvorbě ortofot z leteckých snímků je kromě prvků vnitřní a vnější orientace zapotřebí navíc ještě digitálního modelu terénu (DMT). Ten je nezbytný proto, že ortofoto musí být stejně jako mapa pravoúhlým průmětem terénu do roviny. Snímek ale vzniká optickým zařízením a je tedy středovým průmětem, tzn. že poloha každého bodu na snímku je závislá na jeho nadmořské výšce. Při tvorbě ortofot se proto poloha každého bodu snímku koriguje na základě jeho nadmořské výšky. Kvalita zdroje informací o nadmořské výšce, tedy kvalita DMT, proto značně ovlivňuje polohovou přesnost výsledného ortofota.

DMT v podobě nepravidelné trojúhelníkové sítě

Protože z každého snímku vygenerujeme jedno ortofoto (programem ORTHOMASTER firmy INPHO) získáváme blok, ve kterém se jednotlivá ortofota vzájemně překrývají.

Výsledný klad cílové mozaiky neodpovídá kladu snímků a také zde vznikají radiometrické (barevné) odchylky, které je třeba, pro získání stejnorodé, bezešvé mozaiky, odstranit. Na vzniku těchto anomálií se podílí nedokonalost fotogrammetrických kamer (objektivů), snímkový materiál, různá světelnost v průběhu snímkového letu, časové odstupy pořízení snímků (především u větších projektů) , atd.

Barevná úprava ortofot  

Upravená ortofota připravená k vyrovnání a rozřezání dle kladu map. listů

Radiometrii je třeba srovnat v ploše snímku, v bloku, a pak i v celém projektu. Tam, kde se nálet provádí po etapách s větším časovým odstupem, mohou rozdíly v barvě způsobit problémy. Vytvoření radiometricky sourodé plochy pak vyžaduje větší úsilí, většinou již nestačí využít pouze automatiku. Pro radiometrické vyrovnání a mozaikování používáme program ORTHOVISTA firmy INPHO.

Výsledná bezešvá mozaika

Polohová přesnost ortofot by neměla být horší než 1.5 násobek velikosti pixlu. Při středních, nejvíce využívaných, měřítkách snímkování se tak dostáváme na úroveň polohové přesnosti terénního měření geodetickými metodami. Ve většině případů je ovšem lepší použít vektorové vyhodnocení ve stereomodelech a ortogonalizovaný snímek využívat jen k doplnění informací. Měření v modelových dvojicích je přesnější než měření na výsledném ortofotu, jehož přesnost závisí na kvalitě modelu, který je použit při ortogonalizaci.

Dalo by se říci, že obecně platí následující tabulka.

Prezentace ke stažení:

Zajímá-li vás více toto téma, připravili jsme pro vás dokument, který podrobně popisuje celou naší nabídku v této oblasti.

Dokument je ve formátu PDF.

Účelové mapování

3D modelování

Ortofotomapy

Automatická
aerotriangulace

Zaměření fasád

GIS - Informační systémy

Kontakt

Ceník 2009  

SFP fotogrammetrické
práce, s.r.o.
Radobyčická 10, 301 00 Plzeň
tel.: 603 507 533
info@sfpsro.cz

česky/english